Články - Úvahy - Rozhovory

Někde venku zuří válečná bouře, krvavá jatka, nesmyslného zabíjení lidských synků a dcer. Temným květem vzkvétá zoufalství jejich matek i otců. Destruovány jsou teplé a bezpečné lidské příbytky… Do prsti Země prýští potoky krve, bují zrada, faleš, nenávist a šílenství neviditelných loutkovodičů. Mocipánů bez tváře. Někde mimo prostor této novotou...

Tedy pěkně zapeklitá záležitost! Daly by se o "Pokušeních", které sytí náš pozemský život, napsat celé knihy a mnoho filozofů by si na tom buď vylámalo zoubky, nebo nabrousilo svá pyšná pera. Vždyť už v té jedinečné modlitbě, v Otčenáši, je prosba: "A neuveď nás v Pokušení"! Ještě navíc nám bylo představeno sedm smrtelných hříchů, které jsou přímou...

Ještě vnímám zbytky hmotného Světa kde je bolest a smrt. S batohem Strachu kymácivě přecházím po uzounké bílé lávce, vedoucí přes obří, tyrkysově zářící nerozvlněné, ale neznámé podloží. To Ďáblovo batole, Strach ve mně kořenící od prvého nádechu na Planetě hmoty, mne nutí pokleknout na vratkou lávku, plazit se po ní a pevně k ní lnout… Bojím se...

Stojím vratká a stará na bělostném skalisku a pod nohama mi pravidelně dýchá noční potemnělé Moře. Zdvíhám hledí tísnícího tuhého kokonu těla a vidím Zlatý Jas a Krásu hmotného Světa. Přimhuřuji oči, obracím se k oranžovému Měsíci. Vnímám zlaté šípy, které vycházejí z jeho, cosi ke mně hovořící tváře.

Paní Viktorie se vyhřívá na jarním, trochu anemickém slunci a smutně hledí na pražský železniční "Most inteligence" vedoucí přes řeku Vltavu do tunelu, vytesanému do skal nad Chuchlí. Vídává tento truchlivý monument od svého ranného mládí. Zažila i jeho výstavbu v padesátých létech minulého století a dnes jí svou zchátralostí a nefunkčností...

"Síla barev je jako síla víry – obojí podporují naši duši ve snahách o dobro.